Povídání k naslouchání
Povídání k naslouchání
a žačnu vyprávět
O byčejném žití
které usychá jako darované květy
ztrácí lesk
co později odráží se ve vlasech
A kolem je tolik tolik krásy
jež nám bere dech
Zabalím se do deky a uvařím čaj
nachystám chvilky
které ještě nikdo nikdy neslyšel
Vždy to chce nějaký čas
než nám uschnou slzy na řasách
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Čas,
co kvapí v radosti a slzy suší jako letní fén, takový Ti přeju Haničko.
16.01.2006 20:28:00 | Anny
Hančí, do komentáře jsi mi napsala(díky za něj moc mě potěšil), že nás dělí 35 let. Ale já si myslím,snad pro naivitu mládí,že je tomu naopak. Tak třeba tahle tvoje básnička je mi hodně blízká. Je krásná, díky ti za ni.
16.01.2006 06:53:00 | Skalnička
moc děkuju . udělas mi radost, velkou děckou :)) už klepe se mi konvice nedočkovostí si pískonout.... tak pšššt už poslouchám
13.01.2006 18:04:00 | kulishak
Jejdanáčku, vracím se rychlofofrem zpátky!!!
Přece ho nenechám ucaprtat tlapky!!!!!!! :o)
13.01.2006 15:32:00 | Cecilka
Hani, počkej na mě chviličku,
mám k vám ještě cesty kus.
To víš, musím běžet po svých,
koště je rychlejší, než klus.
Ježibaba už startovala, kocoura doma nechala...
13.01.2006 15:24:00 | Mourek
Startuju koště... balím zásoby čaje...
a letím poslouchat... tvé vyprávění...
sednu si do koutku... svůj dech taje
vnímám jen slova, co se propíjejí...
a užívám si...!!! :o)
13.01.2006 14:17:00 | Cecilka