mžitkovitě...

pršelo
my stáli proti sobě
za sklem
a váha vody
na chvíli překryla
horké stopy otisků...

měla účes
ze kterého mají kadeřníci
noční můry
a šátek
z vystříhaných papírových vloček
zřejmě stvořený vyšší bytostí...

pak oblačně zavrněla
a ten zvuk byl požitek
jako pro vášnivého kynologa
který ho zažívá
když zaslechne štěkot
několika hodně vzácných dobrmanů...

těhotná pistole porodila
a z naší trojice
/mě jí a skla/
zbyla jen dvojice...

máte rád romantickou předvídavost
nebo rafinovanou neodhadnutelnost?
zeptala se mne
jako šedá eminence
ústy svého dvojčete
tou co jí říkají inteligence…

mám rád vás obě
uplácaná ryba z písku odplavala
a naše obrysy splynuly
v pohyblivé půdě...

a pak že muži nezvládnou
vnímat dvě najednou...