šest(snění opilce)

Už nechci víc hledat,už viděl jsem krásky české země a ze všech těch ty, nejvíc líbíš se mě, tebe mám rád, tebe chci milovat. Tvá něžná tvář, postava víly, tvé hebké voňavé vlasy. Jsi slunce zář, jsi anděl mojí spásy, ty probouzíš mé síly. Má láska a všechno, co od světa chci, to všechno jsi ty.
Já s podzimem na listy ti budu malovat, naše sny. Já budu na sklo okna tvého, báseň zimy s mrazem psát, budu ti se sluncem, vybarvovat červánky a s jarem, zasypu tě květy a nechám vítr, ať šeptá ti tyhle věty. A až přijde letní čas a já ucítím dotek tvé sametové ruky, uslyším tvůj hlas, pak šeptat ti je budu sám. Už nehledám, už jen doufám, koumám bloumám ulicemi sám, čekám, sním... A do ohně ruku dám, že necítím to sám.
Jsi Sapfó, učíš básníky, máš zářný vrchol, máš měkké dno, tvůj hlas závidí ti slavíci, jsi Helena Trójská, nejcenější poklad, jsi překrásná pokojská, jsi královna všech vlád, na tebe počíhám si rád a pak, opile tě budu milovat. Lásko, k čemu jsou tyhle řeči? dočkáme se lásky? jednou možná snad... Jsi ŽENA, neznám bytosti hezčí, jsi podnebí co mi svědčí, chci tě celou a chci tě se vším, mě už máš, od věků ti patřím, jsi všemohoucí žena, tak snažně prosím, strasti naše smaž ať můžeme být navždy spolu, budem jako vodní pěna, budem jíst u jednoho stolu, budem tančit a budem řvát, na loukách a v lesích, budem se srnami křepčit a po nocích, budeme si hrát.
Až s ránem půjdem spát, ustelem si v červáncích. Lásko, odleť se mnou na mracích