Den Světlušky

Slunce usíná
Za obzor zachází
Oči otvírá
K sobě přichází

Pomalu blíží se pracovní doba
Den co den, zas a znova
S máváním křidélek příbytku sbohem dává
Poslem světla na noc opět se stává

Symbolem naděje
Co ztracené duše z temnoty vyvádí
Po obloze tančí, divoce dovádí
Světélkem svítilny
Tmu noci podvádí

Průvodce,jež přináší naději, zář
Nám nastavuje vlídnou tvář
Álejí, parkem, či za město k potůčku
Dovede krok po krůčku
K touženému cíli
Co jen jí stačí síly

Čas domů jít značí východ Slunce
Lucernu na chvíli zas nahradí jeho svit
Jen kus opodál čeká odpočinek
Ve stoletém dubu útulný byt