Do krajnosti

V kraji na konci chleba a počátku kamení
kde v návalu smutku a zlosti
skáče se občas do propasti
tam jsou mé kořeny
Moji předci – sedření dědci a stařeny
Svými dlaněmi tamější půdu proseli
divokými semeny modřínů a borovic
krásnou pohádkou z modřin a bolesti
Je nutné nasypat jehličí do úst
zašeptat další přání
zaplašit obavy z umírání
z vlastní bezmoci
že nemám sazenice na další kus lesa
že pěstuji jen tolik zlosti a lásky
abych ve vší úctě ke zbytečnosti
zaslechla další báseň
přicházející mezi mnou a tichem