Smutný osud sebevraha (SOS)

Na židli sedím a píšu
o smrti, však stále dýšu.
Vedle mě leží ostrý nožík,
hodim si na hlavu pletenej košík.
Vrazit nůž do těla? Já sám fakt nevím,
počkám si chvilinku, snad se to dovím.
Život už mě nebaví,
nemám ho rád a s ním celej svět.
Baví mě jen hrát na klavír
a i to mi zakážou za pár let.

S nožíkem si hraji,
přejíždím po dlani.
Říz jsem se, krvácím,
snad se dopotácím
k lékárně pro náplast,
nebo pro tvrdej chlast...
Život už mě nebaví,
nemám ho rád a s ním celej svět.
Baví mě jen hrát na klavír
a i to mi zakážou za pár let.

Při cestě k lékárničce,
uvažuji o smyčce.
Cestou zakopnu o stůl,
hlavu si nabodnu na hůl.
A tak se mi sen vyplnil,
i když ne tak, jak jsem ho snil.
Život už mě nebavil,
zkončil jsem ho rychle a hned.
Aspoň jsem se pobavil,
když ponurej je ten Váš svět.
Na vždy!