Klamající

Tohle přec musí být každému známé,
když led v půli řeky začíná tát,
jak mysl a zrak tuze nás klame
a taky sluch, čich, chuť a možná hmat…

Když voní po nemocniční peřině,
bíle oblečen jak andělský parník,
rychle pryč, mizíš ihned ve vteřině,
ale vždyť to byl přece
…pouhý lékárník…

Když se bouře divoká blíží,
v mžiku vyhledáváš úkryt,
uniknout této hromové tíži
odnášeje písčinu v soše,
ale vždyť to je jen
hluboký dusot kopyt,
anebo srdce, co duní
při nárazech do hrudního koše…

Když vzduchem vznáší se na tisícero vůní
a vítr se všemi tak lechtivě mává,
občas uklidňuje tě meduňka v tůni,
někdy zase heřmánku půle
a ty nevíš, která je ta pravá,
když prý…byl to nádech levandule…

Když zavánějí tu křenové pohádky
a všechny sliny mazaně šálí,
ochutnáváš, nejdříve tak sladký,
však co to…netušíš jak moc pálí!

Když dlaní sjíždíš po jemné kopřivě,
po chvíli ti svůj břit do kůže dá,
když chodíváš světem a postupně zjišťuješ,
že nic nemusí být takové,
jaké se zpočátku zdá…