Zlatý chrám

Každý si zlatý chrám nosíme v sobě,
všichni pak poslušně léháme v hrobě.

Armády viselců,kostlivců chrastění,
ohrada pro živé a v oknech bednění.

Slunce nad popravištěm.
tma
Ráno tě paprsek na nose pošimrá,budíš se nádherná,
nádherná usínáš.

Prostor je stísněný,obličej od hlíny,
křepči si,raduj se teď chvíli s živými.

tma
Čekal jsem spoustu dní,spoustu nocí prosnil,
teď všechno skončilo říkám si zbaběle.

Konec je počátkem života v nicotě,
konec je zábleskem bolestí od klínu.
Konec je rozsudek ušitý na míru.
tma

Ještě ne,zděšené žebrání,ještě ne
poslední zvolání
„prosím“

Skončené začíná a tma se zhasíná –
když.
Když oči otevřeš.
Poprvé