Violoncello

Pět řádků tísní se na ohořelém cáru,
tam basový klíč je vzor hudebních králů,
křížky slouží jako moudří rádci,
co na odrážky jsou poněkud krátcí.
Noty se jim však musí podvolit.
Korunu za ženu smí si vyvolit
ten, kdo skladbu uzavírá.
Na jejich svatbě forte zmírá...

Tu pohádku si nástroj píská,
když smyčec vlasy cella víská
a hráč hmatník objímá.
Jen kobylku zajímá,
jak kalafuna v prach se mění
a k bodci padá v osamění..

V osamění, kam za několik let,
upadne i toto violoncello. I tento svět...