Věc názoru, Věc života

V zakaleném zraku vidí špatnosti lidí,
nečisté a špinavé skutky,
jeho oči jej bohužel příliš nešidí,
přesto nemůže vynášet rozsudky.

Rozsoudit pravdu od lží,
je někdy těžší jak nést svoji vinu,
nad každým anděl dlí,
ať dopouští se jakéhokoliv činu.

Stráž nad námi drží andělé zázraků,
ač zázrak je na dlouhou diskusi,
vznášejí na nás slova hřmotných soumraků,
nikdo je neviděl, ač někdy příliš rámusí.

Hřmotná slova soumračných činů,
zhmotňují se v duších vzteků,
lampy s přáními moudrých džinů,
jsou na pár krátkých letmých doteků.

Opakem přání je něco, co nechceme,
snažíme se to zahnat z myšlenek,
tak prosím, všichni zbystřeme,
není nad mladičký smích dívenek.

Dívku připoutáme si něžně k sobě,
chytíme ji zlehka v pase,
milujeme ji dlouhodobě,
žádné výmluvy v nesouhlase.

Neopustíme ji v žádném případě,
i přesto, že někdy to bývá zlé,
držíme vztah pohromadě,
ač právě nás ten druhý štve.

K vzájemné lásce i k životu jedince,
patří též věci, které nechceme slyšet,
dobré bydlo hřeje i bez hostince,
a neměli bychom od toho odhlížet.

Proto se dívejme s očima dokořán,
nezaslepenýma jenom láskou a závistí,
život náš může i nemusí být ztrpčován,
i v případě kdy jsme si pevně jistí…

Věřte ve své činy,
věřte ve svá slova,
smějte se s mořskými delfíny,
ve vlnách rozbouřeného života

a nebuřte jenom v demonstrantských protestech,
smějte se čile v omamné radosti,
nechcete bez smíchu skončit v bolestech,
proto uvažujte v životě o krocích správnosti…


každého názoru


ten je Váš