Nádech podzimu

vzpomínky, jež nevzpomínám.
sic nezapomínám, pomalu se usmívám...

pouštím píseň, co doposud jsem neznal...
víru co nedávno jsem poznal...

nespoutanou jako vítr podzimu...
rozechvělou jako listí na stromu...

proto já s úsměvem,
ptám se větru:
"Kam dnes zavanem?"

neodpoví,
jen pozvolna se listy začnou třepotat,
to prozatím stačí...

zmizne listí, napadne sníh...
ale pořád bude slyšet můj smích...

ta radost jen tak nezmizí,
stále Vás mám,
vítr stále fouká,
a jsem vděčný, že ten pocit znám..........!