Mlha

V mlze se dým ztrácí,
mé vzpomínky se vrací.
Mlha co zakryla obzor,
měla jsem dávat pozor.

V mlze schoval se můj cíl,
tvůj úsměv byl zdroj mých sil.
Vedle tebe v částech těch chvil,
bylo jako stát daleko tisíce mil.

Každý tvůj dotek,tvoje obětí,
kam zmizeli já nemám ponětí.
nemoct s tebou normálně dýchat,
když tvůj hlas začla jsem slýchat.

Ty díval ses na mě jinak, než na ní,
a já měla dost tohoto věčného lhaní.
Domnívala jsem se,že to bude jiné,
a ty domněnky byli a zůstanou mylné.

Možná měla jsem se více snažit,
po tvém srdci naléhavě pražit.
Už je pozdě s tím nějak hnout,
já dále zůstávám obětí pout.

Obzor stále nevidím,křičí mé rty,
mlha zůstává,ten cíl jsi byl ty.
I kdyby vítr mlhu pryč odvál,
ty jsi se mi na jiný svět schoval.

Jsi jako ten dým, co s mlhou splývá,
nikdo tě nepozná,byť se přímo dívá.
Moje úzkost ve vzpomínkách povstává,
já brečím, ale mlha se mnou zůstává.