Co je očím...

V zrcadle pouhý stín,
řasy zešedlé z prachu času,
u srdce tlak, který tak tísní,
místo úsměvu rty a vrásky.
Sklo zčernalé pouhým dotekem,
bez obrazu a odrazu slunečnic,
bez paprsku hořící svíce,
beze slov prostých vět.

Bez pohledu nevidí se zrcadel,
s dotekem tlukot srdce se pocítí,
v dlaních, v okamžicích nestoudných,
pohlazení rozechvěje a oči nejsou potřeba.
Horečnatý sklon, shon všech důvodů,
vítr zpívá, liška svoji moudrost předává,
had naposledy uštknul a květina pod poklopem
pomalu svoji pýchu k srdci obrací.


Sbohem do nebes, kde tělo není ti potřeba,
sbohem do nebes, kde netíží tě dospělých vnímání.

Vždyť hvězdy se při pohledu tak krásně smějí…