Zvláštní

Olejem řádně promaštěná pucvole
se zeširoka usmála.
Papír od tlačenky
si přičichl ke kulkám slona afrického.
Letargie se probrala z ospalé princezny
a syntetický kaučuk, jehož syn, lakmusový papírek
se oddával pravidelné vleklé ipsaci,
pracoval na haiku.

Bylo to trošku zvláštní.

A draselnosodíková sůl šla ke kartářce.
A poševní maz si nasadil brýle.
A přístroj na nepřetržitou frakční destilaci ropy
si nechal nalakovat nehty
na barvu středně propečeného soustružníka.
Na to nebylo co říct.
Ani jinak hovorná ploštěnka mléčná,
latinsky Dendrocoelum lacteum, neměla co říci.

To bylo vskutku zvláštní.

Ale stará dobrá protonefridie
věděla co se sluší a patří
a roztavila prošedivělého kadeřníka
ve stoletém sekretu,
rozetřela si ho po celém těle,
zajódlovala, zapózovala,
zasalutovala, zakašlala
a provedla rychlou felaci.

Abych řekl pravdu, to už bylo velmi zvláštní.

Karpální tunel si poposedl
na obličeji tučné kurzívy a odplivl si.
Flusanec zahučel základní škole do oka,
ta se jen zakabonila
a oholila si strojky v rozkroku chlupem.
Rakovina jater se náramně bavila,
hlasitě si říhla a zalezla si do útrob
úplně rezavých střev výra velkého.

Jak říkám, prostě zvláštní. A já se usmál a šel spát.