onehdy jsem slíbila, že se vrátím...tudíž tak činím;
I ona se napila z Léthé
Možná ve stejný okamžik
Možná že o chviličku déle
/ poněvadž ono chvíli trvá létat světem /
a jako provokaci překřížila nohy
v té levitaci nad ním
/ až z toho trochu syk´/
Však potom zatvářil se směle
A v duchu hledal nevhodnější pohyb
kterým by naznačil,
že rozumí a slyší…
Už zkoumal písmo, umění
šel k osvícení
hledal cestu k moři
věděl, že na konci je víc než jeden cíl
že El-Khalifa přesmutnou je říší
a že když do Styxu jsme vhozeni
pak pozdě na řečnění
a proto vystal šifru očima;
„jsem vítěz nad smrtí
proto z Vás možná hořím…“
A ona smetla si ho ze břehu v polibku něžných bouří…
03.01.2011 14:39:00 | šuměnka
budu se radši toulat
jako řeka
a celou dobu hledat
cestu do moří…
ani nevím, co k tomu říct, jak mi to vzalo všechna slova..
09.11.2010 20:23:00 | Jiná
Až poutníkem se stanu
po svém vlastním osudu
bez přesudků v kapsách
bez ornamentů
vysvitne nad obzor naplnění.
Rozechvění plátků fléten
hraných Jorgem Pradou
za zahradou linek,not i pomlk
uvidím svou tvář
rozesmátou a chápající
život..i plynoucí čas.
09.11.2010 14:26:00 | Mbonita
Zvídavý poutníče s lehkou nohou,jdi dál,objevuj a piš pohledy z cest po vesmírných smírných cest...Díky:-)
09.11.2010 09:53:00 | zvířenka