Noční můra

Žárovka blikla,
všechna hudba zmlkla,
a přes tu slabou zář,
ale tohle není tvoje tvář!
Na bílých stěnách,
krvavé stopy po mých rukách,
na béžovém koberci,
krev - ne, nedělám si legraci.
To co bylo v očích tvých,
ach, bůh ví co bylo na dně těch studánek bezedných,
snad krutost, snad strach,
snad beznaděj - asi vše co může mít v očích vrah.
Spadla jsem na zem z ráje,
tys mě shodil - teď, uprostřed Máje,
zabil jsi mé božství,
teď je ze mě malá holka co o životě nic neví.
Nevím, proč v břiše mám ránu,
nevím, proč za oknem zmazaným krví vidím jenom vránu,
nevím, proč na mě mluvíš šeptem,
a nevím, proč skrýváš tvář před lampy světlem.
Noční můra - to co mi zbylo,
proto, aby v mém životě aspoň něco bylo.
Nevím, proč mám končetiny bezvládné,
jako loutka, které ustřihli nitky veškeré.
Proč zamlžuje se mi zrak?
Proč přijde mi, že z života mám mrtvý vrak?
Nevím, proč v břiše mám ránu,
nevím, proč přes okno zmazané krví vidím jen vránu.
Proč nemůžu snít krásný sen?
Proč nezřím tvou tvář další den?
Proč je noční můra to jediné, co mi zbylo,
na cestě k smrti, už nevím co dřív bylo..