Křídla

Jednou to udělám,
jednou to provedu,
svá křídla roztáhnu
a jedním mávnutím
ze svých snů vyletím
do reality všedních dní
učinit je nevšední.

Však křídla svá,
mám svázaná
provazem pevným
ze strachu pleteným.

Strachem, že když se probudím
a své sny opustím,
odletí mi v závanu větru,
a já o ně navždy přijdu.

Tak uvězněn ve svých snech
s křídly svázanými,
snažím se nabrat dech
a nabrat více síly.

Síly, jež jen blázni znají,
síly, díky níž křídla mají,
ta umožní jim let
daleko za náš svět.

Poté ráno kruté
mne ze snů vytrhne,
a v realitě všedních dní
mně mé sny opustí.

Svět kolem mně
zcela jiný je.
Plno shonu, povinností,
též samoty i mrzutostí,
jen malá šance najít štěstí.
S radostí jen málem,
snům na hony vzdálen.