cyklicky...
cyklicky...
odhrnula listoví z těla
usedla ke stolu
a oknem dovnitř vplul
kužel zvědavého světla ...
já proběhl mezi hrázemi
pod rozvěšenou sítí
až k tobě
na střechu ateliéru
kousek vedle nebe
vzal jsem tvou ruku
pomalu sloupl
srdcový list lípy
a prstem přejel po dlani
jemně
jako po hřbetě
vzácné knihy
kterou nikdy nepřečtu zcela…
materie hlavy se ustálila
živá voda prosakuje
tvým hlasem
a já žiji skrze proud
jenž z tebe vytéká
čerpajíc příval energie
jako pěna z nárazů vln
do břehů Normandie…
možná
jinde také svítá
vzduch je prosycen
slavičími trylky
kamelot roznáší noviny
a z oken pekárny
voní čerstvé bochníky…
až k vám…
což s radostí přivítá
devět z deseti domácností
kromě té
kde mají po noční...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Všem se konec líbí,mě trochu drhne,ale to nic nemění na tom,že jsi velmi dobrý básník a ten text je nadprůměrný.
10.11.2010 13:13:00 | mademoiselle secret
Nevím proč,ale při pročítání mi v myšlenkách slova měnila se v obrazy Salvátora Dalího.:-))
10.11.2010 12:09:00 | střelkyně1
materie hlavy se ustálila
živá voda prosakuje
tvým hlasem
a já žiji skrze proud
jenž z tebe vytéká
čerpajíc příval energie
jako pěna z nárazů vln
do břehů Normandie…
nádhera ST!
10.11.2010 11:15:00 | xoxoxo
rozestýlám mraky
a tvořím z nich kopec
šlehačky pro sny
s vůní kávy..i jinou
grafikou v tónech modrotisku
na malíčku
i palci
v balerínkách obcházím
tiše
a neruším ..vážně neruším
dým představ odpočatých
vzatých na talířku
k čelu postele..
ST
10.11.2010 09:51:00 | Mbonita