Zas jako mnohdy za ty roky
už míchám cosi v kotlíku..
ať nezvaní sem hosté chodí,
nepřekvapí v okamžiku..
Ať třeba dupou, ať se snaží
sebrat nám sílu, ublížit..
nabídneme jim, co se vaří,
třeba ubude potíží..
Víš, jak to chodí s kapkou jedu,
může je změnit docela..
co přišlo ztěžka, s dechem ledu,
může odtančit zvesela..
(bych to moc zle neviděla)
;o)
10.11.2010 15:30:00 | Cecilka
Čím více bolesti a žalu jeden v sobě skrývá,
tím více citu do básní z nich ze sebe vždy smývá,
by nový se moh urodit či starý namnožit,
neb láska je jak amfora, bez níž nám nelze žít.
A věz:
Čím hlouběji se před očima stmívá,
tím jasněji se ráno rozednívá...
10.11.2010 11:15:00 | Špáďa
Šuměnečko,tu o které píšeš
by bylo potřeba odehnat třeba až do vesmíru
ať si tam projde černou díru
a nám,tady,na matičce Zemi ať dá pokoj...
---------
to by nám bylo hej,za báseň moje eSTé měj.
A TAMTÉ,zamávej a řekni
už se nevracej!!!
10.11.2010 11:13:00 | Květka Š.
bolest někdy stravuje tělo i duši ale věřím že zase bude líp!
Smutné a krásně napsané!!!
10.11.2010 11:12:00 | xoxoxo
Smíšené, trochu smutné pocity mám, přemýšlím, co napsat, snad jen tiško přiznávám, aj já totok znám :´o( Přesto dávám ST! za obsah, protože hodně v sobě má.
10.11.2010 10:47:00 | NikitaNikaT.
hezky moc je tohle psáno
řekni jí odejdi dámo
u mne jsi holka už cizí
přeju ti ať navždy mizí
10.11.2010 10:35:00 | Kapka