NAVŽDY jako podoba slov

Ve zmačkaných lemech reality
na okraji krajky vyšité pravdy
umělecké snahy vytvořené inkognity
slovo tvořící jedno velké NAVŽDY

balkóny vykloněné do prostoru nicoty
směle se šklebí v maskách nebezpečných hloupostí
ospalá díra, v které zařezávají dřímoty
milenci, kteří si jsou daleko i svojí blízkostí

v chumlu obratných slov a slovních obratů
ohavných vulgarismů i uctivých lichotek
v dějišti plačtivých nářků a bolestivých rozvratů
tím vším se krmí nenasytní žoldáci slovních jednotek

rozežrané budovy kazy zubů času
děraví a prší jim do citlivých míst
vězeň znásilňující smířlivou grimasu
tam, kde nešpiní tma, světlo nestačí hníst

v zakouřených spirálkách dýmovnic
slézají bandité po skalnaté pokožce
s sebou si nesou i těch pár šperkovnic
a rusky mluvící pannu, podobnou matrjošce