Neexistující porozumění

Otevřu oči a nestále tu je
ona špatná nálada ve vzduchu.
Krev mi pění, nebezpečně vře.
Nevíš, jak se cítím. Nemáš potuchu.

Vidíš jenom sebe v dobrém i ve zlém,
špatnou náladou trávíš mé myšlenky.
Nediv se, že zůstávám ve světě svém,
skrytá za několika neurčitými písmenky.

Nezajímá mne to? Chápej. Jsem sobec.
Sobec, který už dávno ztratil porozumění.
Mrcha. Chladná jako arktický ledovec.
Ani už nežádám Tvé odpuštění…