Krutý chlad bez světla

V knize Kristově
se píše o velkém mučení,
o porážce nebes nad peklem,
o tom, jak nebe protrhly blesky
a bičovaly ostrými hroty
do tváří andělů,
které se křivily vyčerpáním.

Na straně devítisté padesáté čtvrté,
v třetím odstavci, se píše o tom,
jak vyhasly pochodně
třem mužům na cestě ke světlu.

Jejich životy vyhasly také,
mrtví se skáceli do tmy,
a nevydali jediného hlásku,
zemřeli bez nedokončených vět.

Zesnuli tiše...

Pak přišla krutá zima,
sníh se lepil na paty
jako cukrová vata,
a jazyk se lepil do pater
žíznivým polárníkům.

Svatý Martin si neosedlal
bílého koně,
nýbrž nastartoval sněžný skútr,
a v plné rychlosti
si to sypal s větrem.


A sněhové přeháňky
byly častější,
a zima jako
v mrazicím boxu.

Krutý chlad
sužoval lid.

Bez světla
těžko viděli
na čem jsou.

Jak obstojí...

Viděli mlžnou tmu,
neviděli ranní svítání...