jsme jenom lidi, co každou chvíli chcípnou

ve svěráku, mezi kladivem a kovadlinou
v kovošrotujícím stroji v křečích
a v krvi
svých vlastních rozhodnutí
která snad nemohou být má

teď akorát prostříkl proud krve z rány v břiše

jdu, a je zima, chladno, umrzá mi nos
na rohu něco klečí, je to smetí co nezametli?
ne i to je člověk
v dlaních drobné koruny, nic víc
kromě špíny

a ty má rozhodnutí nejsou zdaleka tak osudová
i když, kdo ví,
vždyť každé rozhodnutí je rozcestím v našem životě
i to, zda půjdete na záchod teď, nebo až za pětminut
kdo se na každé rozhodnutí dívá jako na celoživotní?
máte rádi rutinu a zaběhnutý způsob žití?
přizpůsobujete rozhodnutí žití, nebo žití rozhodnutí?

jsem jeden z nejzmatenějších a nejnerozhodnějších lidí co znám