Stejnoznačně

No tak
medvědům už vrcholí říje
ve vzájemném souznění,
bytost lidská všem se kryje,
své dny…potajmu krouhá,
v útrpném vzezření
zvlášť každý tříbí,
klesá níž a níž,
v těch marných touhách
po znovuzrození,
ale přitom víš,
zase bychom dělali
úplně jiný chyby…

no tak
vysyp štěstí,
roztříšti sklenku,
uvolni plíce,
srdce a trup,
sevření pěstí,
učiň krok a nastup,
ještě to stihneš..

…koráb čeká venku…

A poslouchej..
snáší se v bílé krajce,
na střechy, na sklíčka,
tam z vrchu, kdesi z věží,
zemské mozaice
vyplňují políčka,
vždyť jen stačí,
jen zašeptat

...sněží…

Časem zas
sluneční jas,
zrodí se láska
vrkajících holoubků
a jejich zpívání
nová výška,
to pak na stráni
vykoukne smetánka,
ta lékařská,
no přeci..

…pampeliška…

Podívej..
občas noc
nabírá síly,
tiše se probouzí,
rozevlává
noční víly,
tmu schovává
a další vzpouzí,
zatajené obzory
pomalu odkrývá,
vždyť právě se..

…stmívá…

Jen pojď a zamysli se…

když ti někdo poví,
že list je…jednou tak větší,
anebo někdo jiný,
že ten stejný list
je dvakrát větší,
tolik se s tím láme
ta tvá hlava,
jak je možné,
že tím oba myslí


přesně to samé…