krajina smrti

Když život uteče
konec se blíží,
myšlenky poslední
mozek tvůj tíží.

Myslíš na krajinu
smutku a splínu.
Na výdech poslední,
hřbitovní hlínu.

Už víš, že po zimě
nepřijde jaro,
říkáš si žes tu byl
kratičko, málo....

Svíjíš se čím dál víc
jsi jako v křeči.
Říkáš si „neboj se,
smrt vlastně léčí.“

Přejdeš na druhý břeh,
slunce zas zahoří.
Ten temný kraj
celý se rozzáří.

Rozkvetou kytky
a vzlétnou ptáci,
ty spatříš bránu,
hbitě k ní kráčíš.

Těšíš se.

Vždyť už víš kdo tě tam čeká..................