Hrdinka

Bojovala proti světu,
jako fénix z popela vstávala
pak čekajíc na odvetu
poraženým jen mávala.

Ale stejný konec ji vždy čekal,
prázdný pokoj,
tlukot srdce,
žádné stéblo naděje v ruce,
noci probděné,
jen slzy v polštáři ztracené.

Jestli se jednou poučí.
Ručičky na hodinách
ty možná zastaví,
osudu však nikdo neporučí.

Za chvíli nezbude ji nic,
jen ty sekundy tikající,
poslední polibek matce na líc
a jako nejistý soutěžící
srdcová esa na stůl složí.