Snad jsem sobec

Ležím,
pod dlaní tvou tvář schovávám.
Přemýšlím,
jak hodně málo či snad moc tě znám.

Je to pár dní, týdnů, roků.
Tenkrát do náručí prvně jsi mě vzal.
Vzpomínáš,
koho jsme zničili?
Co krásného nám život dal?

A teď tu ležím,
oči při polibcích zavírám.
Ani snad nevím,
jak hodně moc či málo tě znám.