Trny štěstí

Myslím na tě každou chvíli,
můj nejmilejší příteli,
když noc se snáší se vší pílí,
když už ležím v posteli.

Je to bolest,
jsi trn v oku,
co se nechá snadno po večerech zdát,
a já vám přeji jen to štěstí
– sic se to nezdá – mám vás rád.

Ostny, trny žárlivosti,
pýchy, zlosti, nadutosti,
co se na mě odvšad lepí
-ale mám vás rád-
tak se těm trnům nesmím vzdát.
Ani když vás vidím láskou k lásce umírat.

Štěstí v jejích očích,
když kolem vás se točí,
když líbáte se jemně,
mé myšlenky se temně,
ovíjejí kolem jabloní,
ale mám vás rád a tak,
ač mohl bych být dnes i zítra s ní,
budu se v domě božím kát.

... a na vás Bohu žalovat,
že snad nemáte ji dostatečně rád,
a že měl byste ji lépe znát,
a že nemáte se na co ptát
a o čem si povídat...