Suchá stébla
Suchá stébla
chutná dech stárnoucího podzimu...
vzdechy suché trávy,
ty ustanou - na zimu...
mlčím...........
nebe je nízko a slunce už beze slibů
lehá si stínem do okna.
Záclona se pohla
to tluče srdce a touha překotná...
je obyčejné dopoledne.
Panorama ulice se srolovalo do dálky
někdy přijdeme o všechna slova
a zbytečné zdá se hledat nová.
Pochopení omezené velikostí duše
z laskavosti zbylo hubené klišé..
možná...
možná až zima mrazem spálí všechna
předsevzetí
touha se ztratí....prostě ztratí.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Verenko, ať se touha neztratí, bez ní by bylo smutno na světě, jako když zapomeneš pocukrovat koláč, víš...jinak je to moc krásné dílko a u mě máš ST
22.11.2010 20:36:00 | Sladkalu
Krásné, posmutnělé, ale ne bez naděje ...
Přesně, jak bylo psáno - život sám,
díky, Tvé verše já ráda mám ...
Touha se prostě neztratí,
jenom na chvíli usíná,
o další jaro bohatí,
nebudeme ji proklínat,
když se zase zpátky vrátí ...?
(a ona se vrátí, a silnější než dříve ;-)
22.11.2010 01:13:00 | Bambulka
Pořád dál něco ztrácíme...
Pořád se někam vracíme...
Pořád je něco neznámé...
Pořád a zas to nevzdáme...
16.11.2010 20:12:00 | zzlatý
...i přes svoji ponurost má podzim v sobě divukrásné kouzlo, i Tvoje báseň je toho důkazem...a touhy navzdory mrazu, který je možná spálí, jaro zase přinese...k čemu by to jaro jinak bylo ??? :-)
16.11.2010 14:40:00 | Lota
až na verš - záslona se pohla - což mi připomíná:
"rýna se s ní ohla
jak mohla"
(tedy dnes už klasiku poezie recese)
mi tvoje báseň přijde malebně krásná!
15.11.2010 21:48:00 | René Vulkán