Život není kamarád

Život je jako písek tekoucí nám mezi prsty
naivní myslet si, že ho držíte pevně v hrsti
pokud ho držíte, tak pouze na zlomek vteřiny
pak vám opět uteče a ukáže kdo koho má v pasti.

Hraje si s každým podle toho jakou má zrovna náladu
nikdy nevíte co si na vás vymyslí, čím vás překvapí
jednou vás zkopne na zem, pak vyzvedne vás nahoru
a když je vám skvěle a jste šťastný, opět vás potopí.

Čím větší je to výška, tak o to je delší pád dolů
už si myslíte že musíte být dole, ale padáte dál
on se na ten pád velice rád dívá a směje se tomu
jak jste naivní, myslet si, že je s váma kamarád.

A když konečně dopadnete, nechá vás v tom samotný
nechá vás obvazovat si bolavé rány a jen se kouká
jak se v tom mácháte a když už mu to přijde nudný
podá vám ruku, tak přece, je to kamarád co pomáhá.

Vy stoupáte stále výš, stoupáte vysoko až do oblak
on se usmívá a ve stoupání vám pomáhá, dělá to rád
postupně jak stoupáte, mizí i poslední pod váma mrak
vás nemá co držet, nad sebou slyšíte smích a zase pád.

Ještě stále chcete věřit tomu, že ho máte ve své hrsti?

Byla to pouhá iluze, byla to pouhá naivita, myslet si
že život je váš kamarád a že vám připřaví snadnou cestičku
je třeba přestat věřit, protože věřit je plné bolesti
než věřit je lepší jen doufat, méně je bolesti a zármutku.

Odteď už budu jen doufat, snad menší bude pád
až mě zase jednou potká ve špatné náladě kamarád
a bude se nudit a začne si se mnou nanovo hrát
tak budu doufat, že nakonec se budu já jemu smát.