výšiny...

na vrcholu hory
pod čepicí z mraků
našel jsem jezero
a vhodil do něj kámen
darovaný od draků…

víření vzduchu
začalo ohýbat světlo
neustále trochu jinak
a to vytvořilo
vyšívanou tkaninu nebes
jako tkadlena
v Džemdet Nasru
na vřetenu…

malé drahokamy
mihotavé záře
rozmístěné do skal
jako hvězdy na nebi
se vylouply ze svých důlků
a slily v dívku…

zamrkala
protáhla se
a malinko se zatřásla
asi chladem
mě ovšem nenapadlo nic lepšího
než se zeptat
viděla jsi někdy
padat sníh?

to si nepamatuji
ale vím že mám ráda
když se snáší smích
šimrá mne a zahřívá….

chceš povědět kdo jsi?
a nebo víš co
radši ti to namaluji
nejsem dobrý řečník...

bříšky prstů
jsem přitlačil na hlínu
a pak spojil vrcholy
zhmotnělého pentagonu
uhlopříčkami
do pentagramu
který ve svém středu
vytvořil další
menší pětiúhelník...

uprostřed jsi ty
a já tě otvírám
těmi linkami...

společně
donekonečna
nesouměřitelní…