pan Život

Spatřil jsem obraz Boha, pln odporné nenávisti,
své čistky v kostkách věků prováděl,
věřící v bezhlavém útěku k zemi padali,
a prosili ďábla o odpuštění,
které se jim nedostává.

Zmizela čára osudu, kosti sudiček ve špíně práchnivějí,
Země v tmavém obleku o Měsíc se uchází,
plamínek života ještě existuje,
v duši kamene ukryto tajemství,
Slunce věno požaduje, Vesmír vztekle odchází,
jednou, snad, přijde ten, kdo objeví smysl a cíl.

Nestvůrná křehkost bytí, duše nemůže být pozemská,
odkázána na funkčnost lidských žil,
ve svých náladách, touhy hledající,
překračujíc hranice prapůvodu,
myšlenek člověčenství, pídíc se po důvodu,
niterného snění,
prokleti od kolébky, odkázáni sloužit,
v Jeho zbabělých hrátkách,
úlevu hledajíc, v nekonečném bdění.