Drak a rytíř

Kdopak jsi, kdyžs nyní vtrhl sem
a z dálky už křičel jsi, že budu poražen?
Máváš mi tu kopím před mým prahem,
a mne přitom nazýváš jen pouhým vrahem?

Zabil jsem, přiznávám, v hladu, či v obraně,
to ale vy jste mě vyzvali do zbraně.
Jen pojď si dál ty se svou ocelí,
jenom mi neříkej, že lidi nechtěli.

Měl bych však varovat tě, já se budu bránit,
jen tak se nenechám zabít,nebo zranit.
Neb drápy mé jsou jako meče,
kdo utéct by chtěl mi,tak ji, neuteče.

A tesáky mám jako ostré dýky,
Jestli se vůbec zmůžeš na výkřiky?
I oči mé jsou oči šelem,
když potkávám se s nepřítelem

Tak prozraď pročs svůj život přišel ztratit?
Až poznáš mé plameny už nepůjde to vrátit.
Jen řekni mi zda ti za tohle stojí,
Co když tvá čepel přeci neobstojí?

To jsi zde ochotný zemřít jen pro slávu?
Jestli tě sežeru,bude to po právu.
Můj řev tě varuje:odejdi,vrať se zpět,
Ty ale tasíš zbraň co by svou odpověď.

Tvoje zbroj zacinká jeskyním sežeru,
pro věhlas vydal pro smrt na příšeru.
Co když ti uchystám jen rychlou popravu?
Jestli tě zabiju,bude to po právu.