Z rušných ulic mládím zaplavené...

Z rušných ulic mládím zaplavené,
jádro slunce krotí hřejnou dlaň.
Skřeky vraní,křídla unavené,
trousí peří na sněženou pláň.

Stěží ohnu páteř pro to peří,
černá pera vzpomíná mi slz,
jak jsme jednou jako děti svěží,
utratili máj polibků hrst.

Polibkem jsme zaplatili daně,
prvním dechem uškvařili ret.
Bělma vloček mnohokrát ty pláně
pohřbily pak i kopretin květ.

Zběhly zimy,hlava o půl stopy
potáhla se blíže k nebesům.
Šlapné hlíny,zrezavělé snopy,
schovalo pár peří z pelestu.

V ruchu ulic,stopy umlácené,
dlažebními kostky zakryl věk.
Děti s míčem,matky ustrašené,
z mědi podzim na kolena klek.

Nemá smysl,ani žádnou práci,
sednout k oknu,tiše vzpomínat.
Jak na tátu,mámu,mohli hrát si,
pod mírovým nebem v klidu usínat.

Až se jednou poohlédnu zpátky,
bilancovat,kdy,kde,jaký být,
zastavím čas na okamžik krátký..
V teplých dlaních zlatý podzim skrýt.