Bezejmenné šero

Co jsi ten stín,
na duši máš kříž,
volání ptáků,
v slzách hvězdný prach

Žehnali mrakům
ve skalním tichu tmou
za noci posedlé živým plamenem
až do korun stromů šla zpráva
o těch dvou
tulácích v šeru bezjmenném

Kroky jdou k Zemi ze dvou cizích cest
spojených žalem do jedné,
z kopce zakřičí, hvězdy odejdou
v cestách i necestách
až se zas jednou rozejdou

když se dva cizí stromy
větvemi propletou
a vítr šumí v korunách
sovy se spletou párem křídel dvou
kamenů schovaných po kapsách

A vlci vyjí v páru do ticha
dokud se taky nespletou
zrozením synů a dcer lesních skal
když bratr a sestra ruku v ruce jdou

Mlčícím nebem znamení k nim jdou,
i když je vlastně nečekáš
zmámení medem ke kořenům jsou
a motýl z bláta křídly netřepá...

Halí se mračna a blesk zlomil den,
v údolí mechi zvířil černý prach
k horám se vrátil třikrát omámen
poutník se slzou na řasách...