Duše

Začnu hlasitě křičet, chci aby jsi mě slyšel, muj křik, muj temný tep

Až k tobě přijdu ,ztratíme se v mlze budeme se obá bát, v objetí až do rána

Bledne ti tvář, a rty září až do oblak, jsi noční dítě, co v prokletou krásu mění se, chci utíct až nakonec cesty, kde s námi vlci poběží

Budu chtít tvojí krev pít, spojit tvou duši z mojí, ty ještě vubec nic netušíš.

Jaký bude ráno? budeme zlý a plný vzteku, v extázi vášně co změní se v pekelné dráze, odejdou naše těla na cestu svou.

Ovšem naše marnivé duše, stále propojené jsou...