Hvězdy či živoucí múza

I přesto, že kdysi svítilo slunce
a paprsky jeho ještě hřály na kůži,
teď měsíc nutí nás vydechovat páru
a tvé prsty snažil jsem se hříchy zahřát,
vždyť v objetí bylo nám hřejivě,
tak při vzpomínce mráz mě má ve své moci,
a srdce buší, chce z hrudi ven.

Dnes hvězdy plachtí podmračenou oblohou,
bez rukou spojují se ve dvě nekonečné,
svojí krásou nutí zvedat hlavy snílkům,
pro pohled a jména jejich píší se verše,
vždyť múzou básníkům může být i život žijící.

I když svítilo slunce,
mráz nám hnal teplo do tváří…