Člověčenství

Písečnou bouří
jež všechno smete
nicota člověčenství odváta
v poušť bez poupěte
s vyprahlým zrnem písku
chtivým vláhu sát...

Hamižnost supích krků,
holých, jak mnozí bez zásad,
trhá koláč vlasti milé
v kusy, zaprodané
v nenasytných supů vole
neukojíc nikdy jejich hlad...

Pro dobré sousto cestou špinavou
vyklove sup oko supí v chtivosti
z talíře krade nezná únavu
nejlepší hnízdo z marnivosti
staví světu na odiv,
jen neví, zda uvnitř ještě živ
podstatou mu danou
zda podoben člověku...