Pro lásku mou, v srdci ukrytou

Má oči anděla,
úsměv bohyně.
Kterápak dívka,
kterápak že to je?

Má v očích jiskry,
v úsměvu zář.
Čípak že za nimi
skrývá se tvář?

Má duši čistou,
jak měsíční jas.
Komu že patří
ta nádherná tvář?

Čí je ten hlas,
co zní mi jak zpěv?
Čí je ta krása,
co obohacuje svět?

Která že dívka
mi nedává spánku?
Která že kráska
probudila mou lásku?

Jen já a bůh to víme.
Ale nikomu nepovíme,
že ona milá v srdci mém,
zanechala krásný sen.

Ty znáš ji,
proto nevyslovím zde,
jméno její,
které zní mi tak líbezně.

To je vše,
již není třeba psáti dál.
To co je zde,
s láskou jsem psal.

A tak,
ať na věky je známo,
že říci miluji tě
je pro mě málo.