...

dnes ráno probouzelo se pomalu
bylo ospalé a v tichnoucích poryvech větru
bylo slyšet vrány
jak do podzimních dnů mezi
máváním křídel vnáší zimu
ospalou a mrzutou
a mezi tím vším hlukem zítřků
zapraskal plamen svíce
když na pamáku všech lét
rozhořel se za ní
za duší jež malou byla
a pomalu v uslzených očích nás
odcházela
tiše
sotva zřetelně se zachvěla
na našich rtech
a se slzami do země se vpíjela
nikdo z nás
nikdo nepřesal mít rád ač
dávno již
opustila nás
a přesto dnes v jiném těle
rozplakala nás
když rozhodla se v dnešním ránu odejít
a mít nás všechny nablízku
jak tomu bylo dřív.
Nic nezměnilo se,
babičko,
zůstala jsi stále stejná
jako před lety a jen ty to víš