Bouře slov

Jsou chvíle kdy mluvím slova
které nikdo nechce nikdy znát,
je doba kdy slyším znova
jak se má člověk se světem prát.

Nikdo neví na co myslí
ten co mluví slova svá,
ten co v mysli tvary kreslí
ten co jak ořech v skořápce usychá.

Má svou mysl zcela jinou
člověk který stále sní,
o dnech touhy s láskou mraků
které slunce z rána oslní.

Mraky plynou mořem času
modrý nádech ten čas má,
ze skořápky slyším slova
jako vítr co do bouře proniká.

Vidím příboj mocně bouřit
příboj kdysi skvělých dnů,
slyším všechny Vás tu toužit
o truhle zlatých pokladů.

Dám Vám vše o čem Vy sníte,
dám Vám vše o čem Vy chcete snít,
najdu ve všem mocnou touhu
dám Vám vše co chcete mít.

Vzali jste mi moje slova
vzali jste vše co jsem měl,
již mě nechcete míti znova
již nectíte moje slova
náhle jako kdybych oněměl.

Běžte domů hieny temný
běžte domů každý hnít,
jste jako den co je ve dne černý,
myslíte jak druhého zbít.

Tak tu sedím ve skořápce malé
nikoho já tu nepotkám,
den ode dne má duše slábne
den ode dne usychám.