Vtírám se

Vtírám si masti z prošlých lásek,
prameny či snad pouhý jediný vlas,
co v ústech nacházím znovu tebe zas,
když se líbáš,
se společným zrcadlem a přitom dlouho pláčeš.

Vtírám si masti z prošlých řas,
s příborem bez vidliček a nožů,
snažím se krmit ostatní z mnohých mas,
slovem, které rtěnkou na zdi sním.

Při polednici, prodejné to děvce,
co k půlnoci na okna s meluzínou zaklepe,
teď v objetí mrazivých prvých dnů,
snažím se vtírat sám sebe do prošlých lidí davů.

Z tvých očí zbyl pouhý prach,
třpytivý…