Nadlidský

To mi tu otázka…pořád zeje
a nepřestává znít,
k zemi hlavu mou sklání,
až..co z ní hodlá zbýt,
proč tolik těžké je…

…poznat sám sebe, až do lůna tkání,
prohlédnout každičký vrys,
vědět, co chceš a co nikdy nemůžeš mít
a o co bojovat mohla bys…

Proč tolik těžké je…
umět si vzít věcí pár
a taky jich dvakrát tolik dát
a přitom…tu suchou senáž
nezapálit, nevzplát,
pak taky mít…ten největší dar
a dávat i to, co nemáš…

A já vím, s jistotou vím,
že nikdo všechno nemá,
mezi prsty jednotlivé tříbí,
řeší ukrutné dilema,
když snaží smířit se s tím,
že vždycky něco chybí…

Proč tolik těžké je…
svérázně a sebejistě
umět zachránit a pomoci,
být na správném místě
od rána do samé noci,
když ublížit…je tak snadný,
do krve hořké kapky vína,
lehce se stává…člověk prázdný,
odpouští, ale nezapomíná…

Proč tolik těžké je…
už začíná to znět
jako ozvěna…
tolik těžké…být v rovnováze,
protínat čtyři fáze,
mít rád, milovat,
nemít rád a nenávidět,
když jedna přitom zůstává
…nevyplněná…

Proč pořád se ptát
jak těžké je…spousta věcí,
vždyť tohle všechno
bývá kolikrát
nadlidský přeci…