V Úbušíně
V Úbušíně
Anotace: věnováno Petrovi a Heleně, kteří zachránili roubenku na Vysočině a zdá se, že pomalu opouštějí pohodlí Brna a jdou do radikální životní změny. Ale taky stopadesátá, kde se mi mele ticho, krajina a ptáci. Už s tím musím něco dělat.
Sbírka: Až na vyjímky
Našla si nás krajina
s roubenkou ve svahu
Kraj ochotný
přijmout naše kořeny
… a budeme se učit od stromů
že ticho není čas zmařený
… a budeme se učit mít odvahu
květů pro včely
… a budeme hnízdy
sýkorkám co přiletěly
.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Moc jim fandím a za záchranu roubenky jim patří velké dík. Úbušín znám.Tobě ST***posílám
27.11.2010 13:53:00 | Tamara
Nic s "tím" nedělej, to všechno patří do tvých básní, protože je to blízké tvé duši. A já mám pocit, že rozumím.
23.11.2010 15:33:00 | Jana M.
St těším se na neobydlená města která pohltí ticho,zpěv ptáků až splynou z krajinou...taky mám záseky-mraky,motýli atd.:-)Krásná báseň která dokonale prolíná mé pocity
23.11.2010 11:55:00 | la loba
Nicnaplat,jsi hnízdem pro třepotálky a zrající krajinou pro ticho...ale nějakej noční virválek by neuškodil..ale neva,však se zase dočkáme...občas přiletí komety oknem až na peřinu....a to se pak dějou vzněty,vzruchy,výkřiky...!
Já si ted v hlavě a v kapce sumíruju na slaměnku-hliněnku...
22.11.2010 22:30:00 | zvířenka
Vysočina je i pro nmne srdeční krajina
je to drsná krása, ale čistá a nevinná
ST
22.11.2010 10:24:00 | Kars