Světla Velkoměsta

Padám
Můj čas se pomalu zastavuje
Avšak okolo mne vše běží – život města jde vpřed
Protivná světla aut mi svítí přímo do očí
Rozsvěcí se vynuceně zářivé neonové nápisy
Krutý noční život začíná
Mne se to ale už netýká
Rozhodla jsem se s tím skoncovat
nedokážu tam žít – tam –
v uspěchaném chodu velkoměsta
věčně plného stresu
Klesám -
níž a níž
Nachem zbarvené světlo mne udeří do očí
ani hvězdy mne zlý duch velkoměsta spatřit nenechá
jejich nepopsatelnou dokonalost skrývají nesnesitelné záře osvětlení
Stálý chvat – někam, za něčím, či za někým
Sbohem živote!
No...
Živote
spíš mohu říci,
Sbohem krutá nesvobodo!
Poslední plameny tam shora mne popálí
A já mizím
Pryč
snad do ráje
konečně – čeká mne svoboda, věčný klid a pokoj
Ničím neomezován – jako v mých snech
tam mířím -
prožít si je.