Hořkost lásky

Láska je med i pelyněk.
Je sladký i hořký lék.
Je radost i bolest a žal,
mučivě svírá srdeční sval.

Je krásná však krutá.
A do srdce kutá
jeskyni plnou trápení,
v níž život v bolest se promění.

Je omamný sen i noční můra.
Člověk nakažen bolestně umírá.
V dva kusy srdce rozerve,
a radost do něj se nevejde.

Ach bolí mne srdce láskou zrazené.
Je pusté a prázdné, kamenné.
Vyhaslá sopka, vyprahlá poušť,
láska jak povodeň působí spoušť.

Jak pálí mne vzpomínky krásných chvil.
Jak schází mi doteky, z nichž jsem žil.
Jak schází mi něha a vřelý cit.
Jak přál bych si v minulosti být.

Samoty bojím se, lásky a zklamání.
Bolesti, jenž do očí slzy mi vhání.
Jak těžké je vídat lásky mé cíl,
když vím, že nezažil jsem hezčích chvil.

Mé srdce stále volá jméno její,
oči však vidět ji neumějí
bez pláče a bolestného nářku.
Bez vzpomínky na něžnou lásku.