Těžknu
Těžknu
Na těle
- a taky na duši.
Dávno nelétám.
To se nesluší.
Barvy od léta se nakazily šedou.
Dlaně mé víc líbat nedovedou.
Oči jsou prázdné,
mlčím do ticha.
Dech krutě vázne,
před čím utíkám ?
Spíš plazím se...
a ještě ani nevím
kam.
Ztěžkla jsem,
nad míru.
Vesmíru vzdala se.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Taky těžknu (do slova) a duše září
když teď v zimě znova sedím na polštáři
topím se v modré hladině
kamínky veršů na klíně
a sním... co se dá
po hezkých básních (jako je ta tvá) jsem hladová :-)
05.12.2010 13:34:00 | Kapka
těž kosti
z těžkostí:
co lehká přelétne
ztěžklá z nich přemostí
až zdviže tíže pak
ztratí svou jakost
budeš se vznášet zas
lehce až na kost
:)
27.11.2010 22:43:00 | drsnosrstej kokršpaněl
snad to s tou těžkostí nebude tak těžké, nakonec ve vesmíru je vše volné.. pokud to něco nelapí ;)
25.11.2010 16:36:00 | blue
Krásné, každý člověk někdy vidí šedě, ale věř mi, že i toto čas odstraní....a barvy budou zase barvama!
23.11.2010 07:52:00 | Nick Name
Moc pekna...nekdy si taky tak podobne pripadam...ale vim, ze zase hezky "odtezknu" :o) A Tebe to ceka taktez :-*
23.11.2010 07:35:00 | Veru