Zakletá do šumu noci,
v pohádkové fantazii.
Rozezní tvůj tlukot, srdce půlnocí,
ráno moudrostí neopíjí.
Nejprve žij!,
pak umírej
Do sebe lásku vlij,
na druhé se nedívej.
ST
06.12.2010 21:05:00 | Nick Name
Oni ti jen tiše závidí
zkostnatěli v závisti
odhození a použití
prázdní a nečistí....Dokonale jsi popsala mé závistivce :-)))
Parádní báseň a to od začátku až do konce...T.L.E.S.K.Á.M a hodně se s ní ztotožňuji,až na to,že já se rozhodně nikde neukrývám-ba naopak hrdě a přímo do očí se jim dívám.
23.11.2010 16:43:00 | Sweet KiWi
Tu bych si dokázala vzít za svojí!
/ ty jsi můj posel z nebe? /
je úžasné, jak protknuta je voda s břehem
jak zem se vody / nebo voda země nebojí /
d.ě.k.u.j.i.!!
to je fakt síla!
23.11.2010 15:21:00 | šuměnka