Elegie pro Ortena

Píši Vám Ortene a vím, že nejste živ
že odešel jste dávno, mnohem dřív
než duše má se stihla narodit.
Jste nyní tam, kde vládne věčný svit?
jste nyní tam, kde slunce nezapadá
a ruka Kariny se smrtí neuvadá?
A jste-li tam, tak jaké to tam je?
chci poznat detaily a všechny údaje
jak podal jste si ruku s Karinou
jak dny a noci náhle pominou
Zda je to tam, jak bývá v básních psáno
Řekněte příteli a nejde-li říct ano,
pak mlčte raději, neb zhasl byste ve mě
poslední naději v té době zlé a temné.

Chci spočítat, co uplynulo let
kdy živý svět jste spatřil naposled,
kde Karině jste svoje verše psal,
ve kterých jste se zvolna rozpadal,
tak krutě mlád a ponejprve mladý
však vaše verše v době té už zrály
a jimiž jste se mnohým vzorem stal.
Proč jenom si osud krutě hrál
a náhrobek, co pokryl vaše plíce
se nenadzvedl, nenadzvedl více
Jak marné bylo prosit všechny růže,
aby vám smrt vyškubaly z kůže.

Píši Vám Ortene, z jiného století
a možná líp Vám je, nemáte ponětí
jak krutě jinou tvář má dnešní svět
a možná líp je pro Vás nevědět,
co lidé páchají, čeho se dopouštějí
a kam jen naše kroky dneska spějí.
Kam ptáte se? Do pekel, zrovna tam!

Čas neléčí, ne, čas je šarlatán.

Chci spočítat, co uplynulo dní
co napsal jste své verše poslední,
než skončil Váš nebezpečný věk
čas neléčí, na smrt má sotva lék.
Píši Vám Ortene, že nejste živý vím
a jednou snad, tak trochu o tom sním,
se shledáme a Vy mi ruku mou
jak Karině, stisknete na uvítanou...