Noc plná myšlenek...

Každý se diví, že lásku nehledám,
každý se diví, že sama ulehám.

Jiskry jen tak neskáčou
a přesto, ne nejsem ubohou
ani zklamanou.

Občas to zabolí,
občas na hrudi píchne,
noc plná myšlenek, snů,
na tebe dýchne,
jen proto, aby ses
zeptal svědomí,
jestli nakazilo
tě prokletí.

Když člověk nechce
být svině a ubližovat,
spokojenost srdce
nemůže očekávat.

A co je pak důležitější?
Láska? Rodina? Přátelství?
To, co funguje teď nebo
o budoucnosti přemýšlení?
Jednomu nebo druhému ublížení?

Vždycky jde jen o rozhodování,
ať už správné nebo špatné,
komu záleží na tom,
jak to dopadne.

Život si tím kazíme
v podstatě sami,
i když v mnoha případech,
to ani nejde změnit.